Musíme rozhodně uznat, že projekt některých iniciativ, který sjednotil pod jedním „praporem“ tisíce klientů bank v boji proti poplatku za správu úvěru je úctyhodným a ojedinělým počinem v naší republice. Klienti bank a spotřebitelé ušli od počátku devadesátých let dlouhou cestu a již se nebojí prosazovat aktivně svá práva i s rizikem neúspěchu v soudním sporu. Definujme si tedy alespoň krátký právní základ argumentace jednotlivých stran.
Argumentace žalobců
Klienti bank na straně žalobců považují ujednání o poplatku za správu úvěru za neurčité, odporující principu dobré víry a v rozporu s dobrými mravy. Náklady spojené s úvěrem jsou dle jejich argumentace spojeny a vyjádřeny v samotné úrokové sazbě. Poplatek za správu úvěru tak nemá ekonomickou protihodnotu, kdy není určitě specifikováno, jaké konkrétní služby získává klient bank za hrazení poplatku za správu úvěru. Takto dochází k nerovnoměrnému vymezení práv a povinností mezi klientem a bankou, což odporuje principům dobré víry. Jedná se tedy o nepřípustné ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Smlouvy o úvěru jsou tzv. adhezní smlouvy, kdy klient banky neměl možnost ovlivnit znění jednotlivých ustanovení, včetně ustanovení dotýkající se ujednání o poplatku za správu úvěru. Ve spotřebitelských smlouvách je nutné aplikovat v pochybnostech o významu spotřebitelské smlouvy výklad pro spotřebitele příznivější. Klienti bank se zároveň opírají o rozhodnutí Spolkového soudního dvora z června 2011, který stanovil neplatnost daného poplatku a které vycházelo ze směrnice Rady č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.
Argumentace žalovaných
Banky naopak poukazují na skutečnost, že poplatek za správu úvěru je ujednáním o ceně za bankovní služby, a tedy je nepřezkoumatelné. Rovněž se banky neztotožňují s tvrzením, že by poplatek za správu úvěru neposkytoval klientovi ekonomickou protihodnotu. Banky definují poskytování rozsáhlého výčtu služeb od komunikace ze strany banky v případě potřeb klienta včetně poskytování informací k úvěru, přes možnost náhledu na úvěrový účet, zajištění zpracování kvitance, až po zpracování a vydání potvrzení o mimořádné splátce. Banky rovněž odmítají důležitost zmíněného rozhodnutí Spolkového soudního dvora a poskytují několik evropských judikátů podporující jejich argumentaci. Banky nesouhlasí s tvrzením klientů, že by došlo k porušení principu dobré víry, ustanovení na ochranu spotřebitele a že by poplatek za správu úvěru mohl být v rozporu s dobrými mravy.
Soudní bitva začíná
V právní bitvě o tento bankovní poplatek byly vydány ve prospěch argumentace klientů dva Rozsudky a jedno rozhodnutí Finančního arbitra. Pro banky byly vydány rovněž dva Rozsudky a jedno rozhodnutí Finančního arbitra. Remíza? Vyjádření obou stran v těchto sporech lze počítat na desítky s předložením velmi kvalitní argumentace, doloženou u obou stran soudního sporu evropskou judikaturou. No uvidíme, tisíce klientů již podali své žaloby a lze očekávat, že hlavní rozhodující soudní bitvy nás teprve na dané téma čekají.
