Umělá inteligence, akcie a jeden hodně nabroušený nůž

Jeden zenový příběh vypráví o mistrovi, který vidí svého žáka, jak jde do lesa s košíkem a nožíkem. Kam se chystáš, ptá se jej. Žák odpoví, že na houby. „A na co máš ten nůž?“ „Abych je hned na místě očistil“. „Dobře. Ten nůž použij, ale dej pozor, ať nepoužije on tebe“. Stejné to může být s umělou inteligencí (AI). 1. Použij ho, ale nenech se používat jím: Podobných příběhů ve stylu „dobrý sluha, špatný pán“ po světě koluje asi víc. V tom v úvodu zmíněném byl nůž obrazem lidské mysli. Z mého pohledu tak má ve vztahu k umělé inteligenci velmi blízko. AI se totiž zdá být „jen“ sumou našich myšlenkových vzorců a podkladových dat. S tím, že to vše běhá velmi rychle a v obrovském objemu. Jedni v souvislosti s AI poukazují zejména na potenciál této technologie, druzí varují před tím, co by mohla napáchat (a tato druhá část pak souvisí i s etickým úvahami). Jádrem tu pak je otázka vědomí si sama sebe.