V roce 2004 rozhodl o doplnění svého vozového parku o šest nízkopodlažních trolejbusů v jednacím řízení bez uveřejnění. S cílem unifikovat nadále svůj vozový park zakázku zadal přímo firmě Karosa, od které odebíral v minulosti autobusy. V daném případě však šlo o nákup zboží vzájemně se odlišujícího druhu, a proto nebylo možno označit dodávku trolejbusů jako z pohledu zákona "dodatečnou" zakázku k původním zakázkám na autobusy.
Zadavatel nepostupoval dostatečně transparentně a nezajistil soutěž o veřejnou zakázku. Neprokázal řádným a zákonným postupem (tedy vyhlášením otevřeného řízení), že neexistuje na trhu dodavatel, který by nabídl za dodávku trolejbusů nižší cenu, než vybraná Karosa a že by pak tato nižší cena zadavateli nemohla vykompenzovat i dodatečné náklady plynoucí z následného servisu vozů dvou značek.
Právě zvýšenými náklady na pořízení servisního zařízení i provozními náklady materiálními i personálními zadavatel při obhajobě svého postupu argumentoval. Pokud by ale současné provozování vozidel MHD různých továrních značek s sebou přinášelo nepřiměřené obtíže při údržbě, nebyla by žádná ze společností zajišťující MHD v ČR ani jinde v Evropě s to vozy rozdílných značek provozovat. Takovýto závěr ale dle názoru ÚOHS neodpovídá realitě.
V šetřeném případě činila cena veřejné zakázky celkem 77,8 milionů korun. Maximální výše pokuty při využití pětiprocentní sazby tak mohla činit necelé 4 miliony korun. ÚOHS zadavateli na základě prvostupňového rozhodnutí uložil dosud nejvyšší nepravomocnou pokutu v oblasti veřejných zakázek 1 milion korun, která byla po podaném rozkladu předsedou snížena na polovinu. Důvodem byl fakt, že se zadavateli podařilo prokázat, že k svému postupu byl veden mj. i konkrétními ekonomickými faktory.
Je však nutno uvést, že ekonomicky nejvýhodnější řešení je zadavatel povinen zajistit vždy pouze postupem podle zákona, což se v daném případě nestalo. Dopravní společnost Zlín – Otrokovice byla povinna zajistit transparentní soutěž všech potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku.
