Matka měla se svým bývalým partnerem soudem schválenou dohodu o styku s jejich pětiletou dcerou. Koncem září 2024 však připadla část otcových stykových dnů na rodinnou dovolenou na Tenerife, kterou zaplatili prarodiče.
Co se dozvíte v článku
Matka se nejprve snažila s otcem jejich dcery domluvit. Nabízela mu náhradní termíny, dokonce ponechala jejich výběr na otci. Dohoda ale nevznikla. Proto s předstihem požádala soud o předběžné opatření, aby s dcerou mohla odcestovat.
Okresní soud jí vyhověl a jedenáct dní před odletem rozhodl, že otec musí pobyt dcery s matkou v uvedených dnech strpět. Současně měl následně určit náhradní termín styku. Matka tedy odjela k moři s vědomím, že ji soud cestu povolil.
Rozhodnutí si otec vyzvedl až po odletu matky s dcerou
Až po jejím odletu jí otec dcery teprve upozornil, že si předběžné opatření před odletem nevyzvedl, a proto je její odlet k moři protiprávní. K tomu přiložil snímek poučení soudního rozhodnutí, kde zvýraznil úryvek, podle kterého je „usnesení vykonatelné ve výroku I., jakmile bylo doručeno tomu, komu se ukládá povinnost“.
Předběžné opatření uznal soud jako nezákonné
Otec se proti předběžnému opatření odvolal. Soud jeho odvolání odmítl, protože v době rozhodování už opatření nemělo žádné účinky. Zároveň však uvedl, že bylo nezákonné.
Podle něj se matka návrhem na předběžné opatření fakticky snažila jednorázově změnit pravomocné rozhodnutí o styku, což zákon nepřipouští.
Matka měla zaplatit 5 tisíc korun za zmaření styku s otcem
Následně otec požádal soud, aby matce uložil pokutu za to, že mu neumožnila styk s dcerou. Okresní soud mu částečně vyhověl a uložil matce pokutu 5 000 korun za zmaření styku během dovolené. Argumentoval tím, že předběžné opatření bylo otci doručeno až po jejím odletu, a tedy ještě nebylo vykonatelné. Matka se proto podle soudu měla řídit původní dohodou o styku.
Krajský soud pokutu snížil na 3 000 korun, zohlednil její nízký příjem a to, že šlo o první porušení. Potvrdil však, že pochybila. Podle něj se nemohla spoléhat na rozhodnutí, které ještě nebylo vykonatelné, a měla si před odjezdem ověřit jeho účinky. Matka se následně obrátila na Ústavní soud.
Po jednotlivcích nelze požadovat, aby byli moudřejší než soud
Podle Ústavního soudu bylo klíčové, že se matka nesnažila soudní rozhodnutí obejít. Naopak se snažila o dohodu, a když to nešlo, obrátila se na soud. Ten jejímu návrhu vyhověl.
V době odjezdu existovalo platné rozhodnutí okresního soudu, které její postup umožňovalo. Matka nemohla předvídat, že odvolací soud o tři měsíce později dospěje k jinému právnímu názoru.
Ústavní soud v rozsudku zdůraznil základní princip právního státu, kterým je ochrana důvěry v právo. Pokud člověk jedná v dobré víře na základě soudního rozhodnutí, nemá být zpětně trestán jen proto, že jiný soud později rozhodne jinak. Po jednotlivcích nelze požadovat, aby byli moudřejší než soud.
Z toho důvodu nelze brát dle soudu matce za zlé, že se na vydané předběžné opatření spoléhala, a to ani když bylo následně označeno za nezákonné.
Pokutu Ústavní soud zrušil
Ústavní soud případ uzavřel tak, že krajský soud porušil právo matky na soudní ochranu. Nezohlednil její dobrou víru a důvěru v soudní rozhodnutí. Pokutu pro matku tak zrušil.
Rodiče musí respektovat soudní rozhodnutí o styku s dítětem. Pokud se ale snaží situaci řešit zákonnou cestou a postupují podle rozhodnutí soudu, stát je nemůže zpětně trestat za to, že mu důvěřovali.