Muž s roztroušenou sklerózou požádal v únoru 2024 o příspěvek na péči. Protože dlouhodobě pobýval v Thajsku, neproběhlo standardní sociální šetření v domácnosti a úřady vycházely zejména z dotazníku a lékařských zpráv.
Co se dozvíte v článku
První posudek mu přiznal první stupeň závislosti. Nadřízený orgán však rozhodnutí zrušil s tím, že podklady nejsou dostatečné. Po doplnění dokumentace byl jeho stav přehodnocen a uznán druhý stupeň závislosti, tedy vyšší příspěvek na péči, protože nově nebyla zvládána i potřeba orientace.
Pozdější posudek posudkové komise MPSV ale dospěl k opačnému závěru. Potřeba orientace už podle něj nezvládána nebyla a muž byl opět zařazen do prvního stupně závislosti. Výsledkem bylo snížení příspěvku na péči. Rozhodnutí o snížení se stalo otázkou soudního sporu.
Vyšší invalidní důchod, ale nižší příspěvek na péči. Jak je to možné?
Muž hlavně upozorňoval především na paradox, který podle něj nedával smysl. Zatímco stát uznal, že se jeho zdravotní stav kvůli postupující roztroušené skleróze a zhoršujícím se kognitivním funkcím natolik zhoršil, že mu náleží invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, současně mu byl snížen příspěvek na péči.
Podle muže úřady přehlédly důležité lékařské zprávy potvrzující úbytek paměti, poruchy orientace i počínající demenci. Výsledek testu MMSE, který slouží k hodnocení kognitivních funkcí, se během krátké doby zhoršil z 27 na 20 bodů, což podle ošetřujícího psychiatra odpovídá lehké demenci. Lékaři navíc uváděli, že pacient potřebuje pomoc při běžných každodenních činnostech, jako je oblékání, pohyb, orientace, užívání léků nebo hospodaření s penězi. Přesto posudkové orgány uznaly jen čtyři nezvládané životní potřeby.
Muž proto namítal, že úřady hodnotily jeho schopnosti spíše teoreticky a předpokládaly, co by mohl zvládnout s pomocí různých pomůcek, aniž by dostatečně zohlednily, že právě kvůli zhoršující se paměti a kognitivním problémům často není schopen tyto pomůcky samostatně a správně používat.
„Základní orientace“ nemusí stačit jako vysvětlení
Jedním z hlavních sporných bodů byla schopnost orientace a komunikace. Lékařské zprávy popisovaly zhoršení paměti, problémy s orientací v čase i prostoru a celkové kognitivní obtíže, které se postupně zhoršují.
Posudková komise ale dospěla k závěru, že žalobce je stále „základně orientovaný“ a že jeho stav nedosahuje takové míry, aby znamenal výraznější omezení. Posudky často vycházely z představy, co by člověk mohl zvládnout s pomocí pomůcek. Soud však uvedl, že rozhodující je skutečný životní standard, tedy to, co člověk opravdu zvládne bez každodenní pomoci.
Nestačí tedy teoretická úvaha, že by bylo možné použít dávkovač léků nebo jiné pomůcky. Pokud má člověk problémy s pamětí nebo orientací, je potřeba posoudit, zda je vůbec schopen takové pomůcky samostatně správně používat.
Právě tady podle soudu chyběla podrobnější úvaha, která by vysvětlila rozpor mezi lékařskými zprávami a závěrem posudkové komise.
Posudková komise nevyšetřuje, má hodnotit pouze podklady
Soud rovněž poukázal v případu na to, že posudková komise v řízení o příspěvku na péči neprovádí vlastní lékařské vyšetření ani „novou diagnostiku“ zdravotního stavu. Jejím úkolem je vycházet z dostupné zdravotní dokumentace a dalších podkladů a na jejich základě posoudit, jaký má zdravotní stav konkrétní dopad na schopnost člověka zvládat každodenní život.
Pokud jsou podklady neúplné, může vyžádat jejich doplnění, stále však jde o hodnocení zdravotní dokumentace, nikoliv o nahrazování role ošetřujících lékařů.
O příspěvku na péči se bude rozhodovat znovu
Nakonec dal soud žalobci za pravdu a rozhodnutí MPSV zrušil. Ne proto, že by automaticky uznal nárok na vyšší příspěvek na péči, ale proto, že posudková komise své závěry dostatečně nevysvětlila. Muž by tak mohl mít nárok na vyšší příspěvek na péči.
Podle soudu nestačí pouze konstatovat, že člověk navzdory demenci, poruchám paměti nebo zhoršené orientaci určitou životní potřebu zvládá. Komise musí přesvědčivě popsat, z jakých podkladů vychází a proč má za to, že konkrétní zdravotní omezení nemají dopad na běžný život posuzovaného. Případ se tak vrací k novému posouzení.
